Proč láska mocněj probouzí se jarem,
a vstoupá v srdce jak v strom míza živná?
Proč na jaře krev prudším hraje varem?
proč pták i květ je srdci báseň divná?
Či život polibků jen žhoucím nachem
svůj značí všady pochod vítězící?
Proč ňadro dívčí chví se v zmatku plachém,
rty mlčí v tom, když chtějí všecko říci?
Proč modla štěstí rozvalena v kusy
se týčí v srdci zas, kde spala dlouho,
proč vůle podlehá, jak děcko musí,
kam ty jí kyneš, nesmrtelná touho?
Proč ku objetí se zas ruka vzpíná?
Ó lásko, tys všech tajů rozluštění,
v vichru tvém se chvějem jako třtina,
být otrokem tvým, sladké vítězení!