Umývá dlažbu chladný liják zimní.
Jsi mdlá juž, duše? – Co ti zbývá, zdřimni!
V bezlistých stromech ostrý vítr stená,
i ty jej cítíš. Co tvůj úděl? – Změna!
Lampami třese, zní to ostrým hlasem
jak výsměch. Vzpomínáš si? – Ano, časem!
V kamnech to úpí, lomcuje to vraty.
Ty sníš a dumáš. – Počítáš? – Své ztráty!
Ta práce nevděčná se nevyplatí,
je lépe shasnout. Vím juž, co chceš. – Spáti!