Šumný fontan stále vzdychá,
pláče zticha,
kapka za kapkou se řine,
vzniká, vzdme se, stříká v reji,
a než druhá dostihne ji,
smutně hyne;
v tom však jiná se juž zjeví
a jedna o druhé
neví.
Dálí hvězdné rozesety
hoří světy!
Hvězda za hvězdou se noří
z hloubí, jak v nich oko bádá;
však v té chvíli hvězda padá.
V nebes moři
však se rychle jiná zjeví
a jedna o druhé
neví.
Jak ji bůh do světa hodí,
tak se zrodí
lidská duše snivá, sírá,
pučí, kvete, křídla zvedá,
v dálce družku, sestru hledá;
v tom když zmírá,
toužená se sestra zjeví –
a jedna o druhé
neví.