Jen paběrky, jen kvítí na souvrati
co zbývá, lán když rozdeptali ženci,
si sbírám ještě k poslednímu věnci,
jejž slza vlaží a červánek zlatí.
Já srdce chtěl i duši vyzpívati,
já z máje žití pyšně ku červenci
juž zabočil a písní mojich ptenci
se jako orli začli rozlétati.
Bouř nepřišla, by schromila jim křídla,
mráz nepřišel, by spálil květů pažit,
já klidně prošel dráhu svoji celou.
A ňader sopka zatím zvolna stydla,
zpěv, jenž chtěl z hvězdných tůní perly vážit,
jen v hřbitovních lká růžích filomelou.