Ach, vinit osud z všeho, co nás stihne,
jak pohodlné někdy, vždy však pravé!
On Caesar, a my řeknem klidně „Ave!“,
a lhostejně on palec nám vstříc zvedne.
Led srdce tvého chvěje se a jihne,
co bolelo, to tříští v dálku plave,
jen chtít a věřit – a je všecko zdravé,
a z číše rozkoše zas ret si přihne.
On kdyby nestál za námi tak děsný,
tak beze smíru a tak neúprosný,
ten vítězící katan vůle naší!
V ráz všecka poupata on spálí Vesny,
v ráz oloupí nás rosné naše o sny,
nás ještě v hrobě výčitkami straší.