Juž bylo po západu, vlhký vzduch
a průhledný bez nejmenšího hnutí,
spal vítr kdesi ve vln obejmutí,
ve výši zněl jen ptačích křídel ruch...
Na tichých vodách náhle světla pruh
blýsk’, rostl v zlatém nyní zaplanutí,
teď jako ostrov paprskové žlutí
jej tkali v báječný a luzný kruh.
Po slunci dávno ani stopy není,
jen odlesk jeho zde ten ostrov kreslí
pln jasu, světla, kouzla, poesie. –
Na ostrov báje myslil jsem tu v snění,
za jehož druhdy fantomem se nesly,
ač darmo, plavců sny. – Kde teď se kryje?