I na bozích mstí veselé se chvíle,
dí Lampsaku to strže pohostinné,
kde plna břečtanu sluj tmavá kyne,
hrdličky Venuše, to víte, bílé!
Tam počat on byl, dítě rozpustilé,
rost’ v lásky hrách a neznal péče jiné,
než Nymfy chytat a je v rokle stinné
rvát v bujné veselí a kratochvíle.
Však nebyl chytrý jako otec jeho,
v kvas lásky s Vestou Silena si pozval,
žel, Silenův tu osel začal hýkat.
A Priap lek’ se, nechat musil všeho.
Tak posud v nevčas vždy se osel ozval,
a nevinný vždy za to musí pykat.