Kde jaký křemen a kde kdo byl, zdvih’. –
Teď pokorně by drželi ti střemen,
teď démantem se na tvém čele mih’
kde jaký křemen.
Dřív nedali ti cítit tíhu břemen,
všech zločinců trest nejhorší tě stih’ –
div z kůže tvojí netahali řemen.
Buď skutečný, buď domnělý tvůj hřích,
že Umění jsi tknul se srázných temen,
byl’s souzen, musil’s poznat Farizejců pych,
že smí tě ranit v krev ve hlupců smích,
kde jaký křemen.