Tak, bájný ty Apokalypsy ptáku,
jsi sletl s ledovců sfer, jež se tratí
do věčné mlhy, skály na úpatí
ku nohám tvůrce, jenž, stín věčna v zraku,
se nořil vidin svojich do zázraků...
Zda zřítelnice vaše, ve závrati
když utkaly se, daly sobě znáti,
že obě zvykly blýskavicím v mraku?
Že obě pily z praručejů světlo,
že obě k slunci vracely se z noci,
že v obou jaro nesmrtelné zkvětlo?
Slet’ orel s žezlem Zeva, symbol Moci?
Co skrání genia i orla létlo?
Zda bratři byli v chvíli té či soci?