U sudu, pod nímž Kolda spal,
stál opat s číší plnou,
v té vína oheň zlatem plál
a rudou hořel vlnou.
Jak pronikl by jeho sen,
dí opat v smíchu k němu:
„Jak s pokladem jste spokojen,
co díte vínu mému?
Neb to ten poklad největší,
jejž klášter náš zde hostí,
on všecky trudy vyléčí,
a blázen, kdo se postí.
Ten poklad Karel viděl též
a zkusil jeho štěstí,
vše ostatní jest báj a lež –
nuž výše s číší v pěsti!“
A Kolda věru nevěděl,
zda pravda to či báje,
a zas jen plnou číši zřel,
v níž svůdné víno hraje.
I vzal ji z ruky opatu
a rychle, bez hovoru
ji vypil v blaha záchvatu
a za ním mniši v sboru.