Tvé tělo záhon lilií,
ó jak to plane a svítí!
Mé smysly vůní opijí,
jak včely tam se řítí!
To právo včel – však nad nimi
se klidně vznáší má duše,
lákána růžemi sladkými
jen z dálky chvěje se v tuše.
Však slunci rovna se usmívá,
nehodlá sestoupiti,
ať smyslů zní hudba kol vířivá,
kde lilie údů těch svítí.
Ba ona klidně nad tebou
za myšlenky své jde drahou,
tvé krásy netknuta velebou,
tě nechá klidně spát nahou.