Řada nahých kráčí junů,
v pažích sílu, v srdcích ples,
tragickou kde rozchvěl strunu
svého chóru Sofokles!
Štíhlý, sám v jich spěje čele
Olympijský Musaget,
jako Apoll zří kol směle,
v kštici tmavé lauru svět.
Šťastni, kterým v proudu žití,
kde se divé vášně strou,
athletů hry mohly býti
jásající předehrou!
Nejdřív tragedie v chóru
hold vzdát hrdým mládí snům,
pak se vrhnout v síly vzdoru
proti vzteklým barbarům.
Z dálky „vlast že zachráněna!“
jen když v uchu doznívá,
nejdražší jest žití cena,
jíž se k slávě dospívá...