Ve tmavou zeleň olší, habrů, buků
se náhle oliv šedé listí vkrádá.
Jak zbloudilo sem? Barev do souzvuku
jak cizí nota v zladěný sbor padá.
A v duchu po letech zřím dlouhé svahy,
kde slunce pálí v bílo rozžhavené
na skalnatý práh bez květů a nahý,
na smutné listí, stále zaprášené;
kde lesy oliv bez pohnutí stojí,
mdlou vůní blankyt kde se stále zpijí,
a zašlí dnové v mysli mé se rojí,
cos hudbou zní tam a cos poesií.
Zavírám knihu, nelze dále čísti
a dojat u nás na šedé zřím listí.