Ne, nepustím víc žádný okamžik,
jest něco v každém, zač třeba vzdát dík.
Ten nejmenší, ať stisk to milých dlaní,
vždy nese blaho a vždy požehnání.
Ten nejdelší, ať vyzní v políbení,
den, tím že byl, poušť žití na ráj mění.
Ten nejkrasší, vím, nebeským byl hostem,
a uctiti jej chci v svém srdci prostém.
Ten nejhorší, jejž vyvolala zloba,
s tím nejkrasším jsou přece bratři oba:
Ten od toho má jas a má též stíny,
a člověk mezi nimi – záchvěv třtiny.