Jsem uzamčený záchodek v zákampí šeré ulice,
kde sázejí se saze zkroucených obzorů a lnou k nekonečnosti vesmíru,
klíč jehož ztratil policejní strážník a jenž proto uzamčen pro věky.
Melancholicky stéká voda po mých rourách a žlábcích,
já darmo lkám a nyju, asfaltovou dlažbou
zní kroky nočních chodců kolem a hlaholí darmo v otevřené uši a noci,
u mne se nezastaví, ke mně nepřijdou,
nebo nemají klíč,
jejž ztratil strážník městský – nemohou do mne a já jsem uzamčen.
Jsem zpívající zouvák na rozhraní světů.
Kdo mne slyší a pochopí?
Čekám na velikou nohu Boha, až se zastaví u mne
a vryje se do mých klepet
a zuje se o mne a nahá jako kometa zaplá bezednem!
Ale marno, ona nepřichází,
já čekám a hynu v zelené atmosféře nekonečných agónií.
Jsem uzamčený záchodek v zákampí šeré ulice,
jsem zpívající zouvák na rozhraní světů!