Kdes ve výletním místě hudba hrála,
při jednom kousku trubač zašel k lesu
a z dálky v nápěv vpadnul, v jarém plesu
jak ozvěnou by smála se tu skála.
Ta píseň dolů vraceti se zdála,
teď zdola k příkrému zas létla tesu,
přes vršky borovic i kytky vřesu,
jak nymfa by se v syrinx svoji smála.
Ta hříčka přírodě tak v stopách spěla,
že naslouchala společnost kol celá,
ba sama příroda v ten klam se chytla;
když hudba ztichla, ještě na souvrati,
kde slunce poslední se záře kmitla,
jsem viděl třtinu chvět se, echem hráti.