Zdali věděl Odyssev,
v středu větrů, vln a hromů,
skrze svůdných Siren zjev,
jaký čár, se dostat domů?
Tady Lotofagů břeh
a tam svůdné Kirky sluje,
tisíc půvabů a něh!
Středem všeho loď dál pluje.
Domů tihne. – Itaky
kouř již vítá! – Tedy domů!
Ale jaké rozpaky,
ruku podat – není komu.
Skoro cizí je mu choť
v nápadníků drzém tlumu.
Moře láká z dálky: Pojď!
Ve mně zkonejšíš svou dumu!
Kdesi klesne pán či rob,
roven podťatému stromu,
jen když cítí – hrob jak hrob,
že se posléz – dostal domů.