V boje tísni, v sporu zásad místa není
pro tu svatou dceru Boha – Odpuštění!
ta chce v klidu jako z Jovišovy hlavy
sama trysknout, pravý odlesk boží slávy.
Buď si zdrán již katů oštěpy a hřeby,
Odpuštění tvoje pevný most je k nebi,
necítit svou bolest, zapřít svoje muky,
to jest přímý dotek svaté boží ruky!
Dokonalým býti není fantom pouhý.
Duší občas chví se soucitu mdlé prouhy,
nech je zhoustnout v příval, v slunce zazáření,
klesneš Bohu v náruč, poznav – Odpuštění!