„Ne jen, cos dělal, svět kdys bude soudit,
on soudit bude též, cos nedělal...“
Ne, příteli můj, tím se nechci troudit,
to marný byl by stesk a marný žal.
Co moh’ jsem? Různé tóny písní loudit.
Co moh’ jsem? Světů vysněných být král.
Co moh’ jsem? Zápasiti a snad bloudit.
Co dal mi svět? Ze všeho měl jsem žal.
Co nedělal jsem? Že jsem nechal trubce
a hlupce stranou? – Co mi do nich jest!
Že klidně pominul jsem svatokupce?
Že nemstil jsem se idiotům snad?
Chce každý žíti! Co mi msta a lest?
Zlu vyhnul jsem se – s tím chci klidně spat.