Již na lásku se jinak dívám dnes.
Tvá přítulnost mi mnoho vysvětlila.
Jsem jako dlouhý, zamyšlený les,
kam padla měsíce zář světlá, bílá.
Na stoncích květy, v květech opilé
tou vůní léta šedé můry visí;
je všecko pohnuté a unylé
a zcela jiné, než to bylo kdysi.
Kdys divoce jsem trhal jahodu
rtů mladičkých. Dnes k zralým rtům se skláním,
nach, svěžest necítím, ni lahodu,
leč duše chví se tichým požehnáním.