Ty odjíždíš – v dál unáší tě chvat. –
Proč při odjezdu myslím na návrat?
Až vrátíš se zas v svitu sladších hvězd
než plají, budu myslit na odjezd.
Zda nejsem jak ten blázen, který měl
vždy lepší naděj, do kopce když šel?
Než s hory dolů když mu kynul svah,
před příštím kopcem již jej schvátil strach.
Ty odjíždíš – však v domov spěcháš zas.
Mně stále jako bych tvůj slyšel hlas.
A budeš pryč a já si pomyslím,
že dobře tak, že za cílem jdeš svým.
Že ráda máš jej, jak já svůj mám rád. –
Ne na tvůj odjezd – myslím na návrat.