To všecko pro vždy že má uprchnout?
Pro jitro střízlivé, pro strojů ruch a hvizd?
Ó, poesie hnízd!
Nač k starým přidávat též nových pout?
Kde v přírodě zbyl jeden vlhký kout,
ať se tam Oreada skrývá,
ať Najada tam dlívá
a s opozděným echem,
vln vzdechem,
o sedmi otvorech pastýře syrinx zpívá!
Však vždy se najde Narciss nový,
jenž nakloní se ku zrcadlu vod
a schýlen hluboko jsa pod keř jasmínový,
tam stíhat bude vážky třpytný bod.
Vždy Akteon, ve srdci s tajným děsem,
zřít bude na Nymfy s vln zápasících plesem,
a mýtinou i vřesem
týž bude života se splítat chorovod.
Vy mythy řecké, vy jste notu daly
do písně života, jež nedozní,
pokavad snílek prchá mezi skály,
tu píseň uslyší a věčné jaro z ní.