Zas v lukách rozkvétáte,
ocúny, ocúny!
Vzpomínkou v srdci hráte
zalehlé na struny.
Tak bledé jsou a siné
mdlé vaše koruny,
bez vůně květ váš zhyne,
ocúny, ocúny!
Jak paprsk by se vkradl
k vám tiše od luny,
vám v kalich pad’, tam zchladl,
ocúny, ocúny!
Jed, smrt se ve vás tají,
jak smrti na runy
zřím na vás v mlžném kraji,
ocúny, ocúny!
Vzpomínka v srdce hází
své ostré harpuny,
mne stejně jak vás mrazí,
ocúny, ocúny!