Ó gerania, astry, hortensie!
Ne květy již, zřím oči ve vás kol,
a ze všech, ze všech zírá na mne bol
pro dívčí oči, které zem již kryje.
Jak vesny zaplá první poesie
a květem sněženky se zastkví stvol,
dech fialky když prodchne spící dol,
já oči všech zřím, co jich v hrobech hnije.
Zřím oči hnědé, modré, popelavé,
zřím oči snivé, potutelné, smavé,
zřím oči dlouhým pláčem červené.
A ze všech lásky děsný problém hárá:
Ó mrtvých oči, ó vy květy jara!
A ve všech štěstí křičí ztracené!