Často ptám se, jsem-li básník ještě?
Věštců knihy rázem pelichají,
divy přírody se všední zdají,
peruť nadšení a síly zmdlela,
a ta láska tolik vytrpěla,
že již ani nedutá v mé hrudi.
Všecko vázne, mrzí, všecko nudí
a svět celý tone v bláta změti.
Ale jeden pohled v oči dětí
poví zas mi: krása, dobro žijí,
svět jak byl, jest věčnou poesií.
A tu cítím, že jsem básník ještě.