Oč my jsme lepší?

Já viděl můru kroužit kolem světla – oč my jsme lepší? jak zpita v náruč jisté zhouby létla; – oč my jsme lepší?

Já viděl slunečnici v záhonu, za sluncem točila se, kterak květla; – oč my jsme lepší? Já viděl orla, trysknul ke slunci,

však vichřice ho rázem v propasť smetla; – oč my jsme lepší? Já viděl v trávě lézti hlemýždě, nit stříbra za ním po cestě se pletla; –

oč my jsme lepší? Já viděl nebem pádit meteor, šleh nebes klenbou jako rudá metla; – oč my jsme lepší?

A hvězd jsem viděl bájných, zářících, však padly v tmu, co zornice je střetla; – oč my jsme lepší? Pak bludičku jsem viděl v močále,

jen skočila a mlha juž ji zhnětla; – oč my jsme lepší? Tak v tisícerém tvaru přírody, v srdcích i knihách moje duše četla: –

Oč my jsme lepší?