Z trecenta luhů v náš věk zabloudilý
ó drahý hochu s kšticí havranní!
Co v tazích tvých spí utajené síly,
co hloubky citu, bezdno dumání!
Tvůj otec orkán byl, tvé sestry víly,
to v oka tvého číst lze zaplání.
Taks příbuzný nám, sympatický, milý,
v tom sladkobolném, teskném usmání!