Kdes v ambitách dřív nebo v refektáři
jsi visel, šedý opat, s vážnou lící,
na řeči vážné zvyk, na světlo svící,
jež kadidlem neb vůní vzácnou září.
Jak teď se v jizbě hostinské ti daří,
kde v karty hrají, klejí cestující,
kde smělý hoch se honí za sklepnicí,
jí sahá za ňadra a s ní se sváří?
Svit jasný plně padá na podlahu,
kde kočka vyhřívá se v plném světle
a čistě pazourkem si hubu myje;
ten paprsk budí úsměv tvojich tahů,
v něm broskví svítí tváře tvoje zkvětlé...
Tam i zde život – jedna poesie.