Já děl k své duši: Obrátíme list,
zde nelze víc než zneuznání číst
za práci největší, za všecky snahy
jen sedí Nevšímavost vedle dráhy,
s tou že se shledáš, vždy být můžeš jist,
a proto, duše, obrátíme list.
Zde nová stránka; netřeba dál číst,
rci, blázne, k čemu obracel jsi list?
Ta stará píseň se zas opakuje,
tvá dobrota jen hlupstvím světu sluje,
pojď raděj v les naslouchat kosa hvizd
a nečti víc ten obrácený list.
Však staré kouzlo srdci drahých míst
tě nutí dále, obracet a číst;
zas nové zlomky neskončené dramy
a illusí a touhy – a zas klamy...
Zda není lépe tomu, kdo hrá whist,
než v knize žití převraceti list?