Ó vetché listy, kam své žití skládám
den ke dni, po noci noc ve zápase,
zda vesnou příští ožijete zase,
zda splní se, co toužím, chci a hádám?
Sny o ňadrech, o sladkém plavém vlase,
sny o božství, před kterým ve prach padám,
sny, v samotě jež jako pavouk spřádám,
sny holdující lásce jako kráse?
Ó bubliny, vy splasknete, z duh sterých
tříšť zbude žalná, vím to, a přec znova
vás písně svojí steblem v duhy svíjím.
Vás lákám, volám, vzývám v dnech svých šerých,
vám rytmus dám, jejž schopna jen jsou slova,
vás, duše hmoty, vdýchám melodiím!