Jak cikáda na jilmu suché sněti,
tak v srdci lidstva tuchy, sny a snahy,
a na rtu píseň, manu rajské vláhy,
ve parnu žití nepřestanem pěti.
Dech růží, plání hvězd a úsměv dětí
jsou věčné. A nechť jak atletha nahý
v boj skutečnost jde, my nesejdem s dráhy,
u kolébek i hrobů budem pěti.
Až po nás přijde v šťastnější věk jiný
kdys větší básník, řekne aspoň světu:
Ti šťastni žili lásce jen a kráse!
Pak v kruhu věštců naše bledé stíny
skráň povztyčí pod tíží rajských květů,
a v hudbu hvězdných sfér pět budem zase!