Ó snové mládí, mám vás zapotřebí,
jak mrtvá láska růží do vlasů,
jak zpěvu pták, jak duše snů o nebi,
když v posledním se chvěje zápasu –
ó snové mládí, mám vás zapotřebí,
v rakev mé lásky poslední jste hřeby!
Teď život jde – já slyším jeho křídlo,
jak divoce mi šumí nad hlavou,
jak letí orel v skalní svoje sídlo,
když černá bouře táhne doubravou,
tak život jde – já slyším jeho křídlo,
a v ledný krystal srdce moje stydlo.
Hle, kde ten citů divokrásný plamen,
jenž řadou věků zářiti měl v svět?
kde nadšení svit, kde jest slávy pramen?
já ve snu pil a suchým zůstal ret! –
Hle, onen citů divokrásný plamen
dal sotva verš mně na můj hrobní kámen.
Ó snové mládí! je to krátká chvíle,
když lesk váš září mladých do zpěvů,
kdy v život vjedou vaše plachty bílé
a s nimi ráj pln čarných úsměvů!
Ó snové mládí! je to dlouhá chvíle
jít od kolébky bez vás – ku mohyle!