Než se ti ptáci dají na cestu,
ať pospíší, kdo může,
do svého domu uvést nevěstu –
ó růže, ohnivé růže!
Ty nenecháte jen tak v záhonech
přec uvadnout a mříti,
těch místo pravé dívčích na ňadrech,
když poprv lásku cítí.
Tam jejich úkol dýchat a se chvět,
být šperkem a být clonou,
již neshrne ni rozpustilý ret
svou znaven poutí vonnou.
Tam jejich úkol vypít studu nach,
když srdce k srdci lne úže,
pak umřít nejsladších těch na márách –
Ó růže, ohnivé růže!