Ó, milujme! Dnes, zítra, v noci, ve dne,
ve zvadlém listí, na lučině svěží,
ať zlatem vlas plá, ať naň stáří sněží,
ať blahem hoří tvář, ať hořem bledne.
Je láska růže, blažen, kdo ji zvedne,
je motýl, šťastný je, kdo za ním běží,
je číše, kterou vyprázdníš jen stěží,
je zdroj, jenž v propasti plá nedohledné.
Nechť růže trny má, nechť motýl zmizí,
nechť číše stále plná jed má na dně,
nechť zdroj tě mukou Tantalovou láká:
Ten zdroj slast skytá nejvyšší a ryzí,
a číší, růží opojíš se snadně,
a motýl vláká do hvězd, za oblaka!