NŮŽ.

Brousím svůj nůž na brusu kamenném, lítají z něho v dál kol jiskry plamenem;

Co včera udělal, kdo vědět můž’ –? Brousím svůj nůž. Tmavá je pouze noc,

jasný je pouze den, třeba, by do noci můj nůž byl nabroušen! Brousím svůj nůž

na brusu kamenném, zaříznu skopce snad, či Giaura přede dnem; co zítra udělá,

kdo vědět můž’ –? Brousím svůj nůž. Tmavá je pouze noc, jasný je pouze den,

třeba, by do noci můj nůž byl nabroušen! Brousím svůj nůž na brusu kamenném,

skoupá se v ženy mé srdci snad nevěrném? Či v krvi vlastní mé? Kdo vědět můž’? –

Brousím svůj nůž! Tmavá je pouze noc, jasný je pouze den, třeba, by do noci

můj nůž byl nabroušen!