Ne, nikdy zpátky! třeba v těžkém bludu,
vždyť z bludu posléz pravdy zoře svitne;
nechť sebe tmavší noc, přec časem kmitne
třpyt jedné hvězdy v její pouště nudu.
Ne, nikdy zpátky! jedno zrno v hrudu,
klas vzejde juž ve zdobě rosy třpytné,
jen úsměv a juž políbení slítne
a štěstí s ním a zase klidný budu.
Přec někam dojde, kdo se nenavrací,
jen kdo jde zpátky, sama sebe ztrácí
a neví sám, jak zvolna vykrvácí.
Jen jednou zpět, je zapřít sama sebe,
je strhnout žebřík, jenž tě nesl v nebe,
je plivnout v číš, již podává ti Hebe.