Jak dávno to, co starý mudrc řek':
„V tom všecka pravá moudrost životní,
byť dožil jsi Methusalemův věk,
neb sklán byl v metě žití prvotní,
bez čárky jeden nenechávej den,
tvůj úkol bude vždy pak vyplněn!“
Dle toho mistr řídil se a rád
a dožil brzy roků sedmdesát,
a vytvořil děl velkolepých řad,
jsa zvyklý denně v slova žulu tesat,
svou náladu i myšlénku i sen. –
Byl jeho úkol cele vyplněn.
V noc novoroční svojich milých kruh
již opustil a ku své práci sed.
Den nesmí minout bez čáry, tvůj pluh
již čeká, bys jej v sypkou hrudu sved,
tvá čeká loď již po objetí pěn,
i dnes tvůj úkol budiž vyplněn.
A k práci sed; nad listy sklonil skráň.
Dvanáctá bije právě s věží všech,
a péro z ruky pouští mdlá již dlaň,
a jizbou křídel šumí tichý dech,
a ticho zas – ni slovo, ani sten.
Byl tenkrát jeho úkol vyplněn.