V bolestech se člověk rodí,
umírá též v bolestech,
mezi těmi radost chodí
po špičkách a jako v snech.
O tom neví ani sama,
jak je těžce koupena,
v jaké chmurné lidské drama
oasou jest vklíněna.
Matka trpí při porodu,
samé smrti hledí v tvář,
otec trpí v potu brodu,
nad svou prací samotář.
Zda ten první úsměv děcka
všecky trudy zaplatí?
A přec lidská moudrost všecka
roste na té souvrati.
Znikne, přejde v citů roji
okamžitě nevšímnut
jeden úsměv, však co stojí,
z tisíců, kdo jím jest hnut?
Znikne, přejde, než vzplá nový,
cesta mnohdy daleká,
často víc, než lze říc slovy,
stál on – život člověka.