Odysseus po návratu
když k své Penelopě kles,
přece Kirky těžkou ztrátu
hluboko v svém srdci nes.
Návratu jej žehla naděj,
cítil v nitru žhavý pal,
ptal se sám, proč v sluji raděj
u své lásky nezůstal.
Tannhäuser do Říma přišel,
kleče kál se z hříchů svých,
hrdliček skrz žalmy slyšel
i Venušin sladký smích.
Domů umříti se řítil,
v nitru hanbu, lítost, žel,
ale v hloubi výtku cítil,
proč jen z Hörselbergu šel.
To je lásky regim starý,
v moderní jak starý čas,
dveřmi řekni ďáblu: Vari!
On se oknem vrátí zas.