Jest jiné nežli ticho denní.
To krátké jest jen příměří,
v němž čekáš v každém okamžení,
že na buben zas udeří
v boj nový, nové spory, hádky;
toť doušek sladký, ale krátký,
kdo pije, sám v ně nevěří.
Však ticho noční, to je hudba,
jež splývá dlouhá s hvězdných sfer,
v něm pásku na zrak váže sudba,
než jas víc praví jeho šer;
to hloubky dno je, pochopení,
milenců dlouhé políbení,
toť duše pravý svatvečer.