Kolem domů zamčených
nocí mlčícího města
když mne vede tichá cesta,
ptám se, co se děje v nich?
Tragedie, idylly,
hloupé frašky všedních shonů,
štěstí úsměv, skřeky stonů,
jež se v srdce zaryly!
Znám to a jdu tiše dál,
nejsem více než stín na zdi,
mračno, které nebe brázdí,
co mi cizí ples a žal?
Na svém dost mám, a přec tmou
zamčené ty domy kolem
se svých dramat shonem, bolem
zasahují v duši mou.
A mně zdá se naposled,
kolem života že jdeme,
zrovna tak, cos vědět chceme
a jsme na zdi stínů let...