Rád mám ty noci na vsi,
rád bdím v nich,
svit luny na všem leží
jako sníh.
Ční stromů starých k nebi
obrysy,
jak odstíny, když v modř se
přimísí.
Kol hrbí se jen chaty,
stodoly,
dál tmí se les, spí pusté
výmoly.
Pták zřídka letí, kmitne
netopýr,
vzduch jest pln neviděných
nikým lyr.
Rád nechám po dne vedru,
únavě
Noc kolem kráčet plání
k doubravě.
Krok její slyším, jak jde
z daleka,
kůň hrábne v stáji, mdle pes
zaštěká.
A ještě z větší dálky
ve padol
sem lehne líně rachot
těžkých kol.
A ticho zas – já pouze
čekám, sním,
až polnice své jekem
vítězným
to ticho strhne kohout
souseda...
Byl s dumou svou jsem šťasten,
nevěda...