Cos’ šumí v cypřiši,
anděli, ženo!
jak by duch půlnoci
volal Tvé jméno!
Cos’ táhne nad vodou,
zvuk písně Tvojí
jak cestu hledal by
do duše mojí!
Cos’ stená v rákosí,
volá skal echem;
z dálky jsem u Tebe
modlitbou, vzdechem.
V očích i ve trávě
hraje třpyt rosný –
chudší jsem o lásku,
bohatší o sny.
Cos’ šumí v cypřiši,
jak by Tvé jméno...
Zdali též vzpomínáš,
anděli! ženo!