Noc přede mnou jak sfinga leží němá,
ze stínů závoj stkaný má kol čela,
k mým otázkám všem odpovědi nemá,
v své tajemství je pohroužena celá.
Na břehu věčnosti tak leží tiše
a básníkům a myslitelům dává
své hádanky od pravěku a z číše
jí opojení tryskat neustává.
Vše tajem na ní: Hvězdné oné runy,
jež nekonečnem se jak slzy lesknou,
a hromů choraly a vichrů struny,
vln úpění i s lesů písní tesknou.
Vše tajem na ní: Všecka políbení,
jež chvějí se na čelech millionů,
vše žití zárodky, vše věští snění,
směs lkání, plesů, výkřiků a tonů!
Vše tajem na ní: Ona sama tmavá
své slzy, rosu v perlách pouští na zem –
V tom Oedipus, den mladý, z mlhy vstává
a rozluští vše její taje rázem.