Jak antika jej snila v překypění
sil mužném, jak byl požehnáním kraji,
po božských údech smavé děti hrají,
co z urny vláhy věčný zdroj se pění.
Třtin věnec bohatým se vlasem splétá;
jak v malebné sní nesmrtelných pose,
tak Jakchos zahřměl na vítězném voze,
až marně ptám se: Kdo jest pánem světa?
Jest orgie jím divě rozpoutána,
jež v opojení řítí se a šílí,
či je to poklid olympické síly,
svět držící jen tím – že zkolebána?
Ó, symbolický mužný kmete vlídný,
té sladké pohodě mne nauč dědů:
Jen vláhu dávat v mládí ryčném středu,
své stálé síly vědom, hrdě klidný!