O kus blíž v neznámou zem
plujem denně bděním, snem.
Tam hle, zdá se, kyne břeh!
Ne, to černý mrak jen leh’
na vlny, již dál se hnul,
v modru zase rozplynul.
Ještě kousek cesty zbývá,
nežli z hloubky vynoří
zem se Času na moři,
které v moře Věčna splývá.
V kajutu zpět, poutníku!
Ještě čas, spi neb se bav,
tužeb domky z karet stav,
dělej vše, co ve zvyku!
V chvíli jedné, záhadné
zem ta již tě přepadne,
v ráz tu bude z nenadání
před tebou, a nežli zvíš,
přistaneš – a již se sklání
nad vším velký jižní kříž!