Nač sonetu šat nádherný pln slávy,
jak Petrarka jej v drahé oděl látky?
spíš živůtek mu sluší pestrý, krátký,
vlas rozpuštěný, růže kolem hlavy.
Jest klenotem, v němž citu rubin žhavý
plá zasazen, jest jako bonbon sladký,
on nikdy nesmí ohlížet se zpátky,
co sluší se – on rozmar poletavý.
Nač vzdychat má? myšlenek balvany
nač metat k nebi? Vždyť v něm usmívá se
syn Venuše ve růžích spoutaný.
Vždyť mžikem spadl z klína věčné Kráse,
dřív než jsem polibek vzal tvému retu,
než vykouřil jsem jednu cigaretu.