Neříkej, že otrávil jsem
deset roků Tvého žití,
když mé srdce pravý opak
výčitky té trpce cítí.
Chtěl jsem dobro, štěstí naše,
nemohu za lidskou zlobu,
lásku měl jsem a tu míti
budu až na pokraj hrobu.
Jestli mezi nás zlý osud
naházel své černé stíny,
jedno nevzal: vzdát se lásky,
ta i z naší vzkvete hlíny!
Marný hněv a nevražení,
za nimi jde láska moje,
a jak vždycky zvítězila,
zas Ti vyrve srdce Tvoje.