To dávno juž, Venuše chtěla kdysi
dát ochutnati nektar Adonisi
i nesla misku jemu zlatou
tím bohů vínem vrchovatou.
Jej našla v lesní, skalinaté skrýši
a s úsměvem mu podala svou číši,
on radostně ji k sprahlým ústům nahnul,
však náhle pustil ji – rty bolně stáhnul.
„Jak trpký na Olympu nápoj máte,
víc nesmrtelnost nechci z číše zlaté,
je hořký nektar váš i sláva celá!“ –
A Venuše se v smutku zamyslela.
Zda zhořknul nektar pouhým země vzduchem?
Či musí býti silný, velký duchem,
kdo nápoj bohů s rozkoší chce píti?
Vím, kráso, proč tě mnohý trpkou cítí!