Chceš vyhnout se mu? Všady na tě číhá,
u každé chaty, na vsi jako v městě,
ve bouři zimní, letní ve siestě,
když líbá ret a pohár dlaň když zdvihá.
Jest splašený oř, balvan spadlý v cestě,
jest obraz, socha, melodie, kniha,
jest skály tes a v poli pluhu rýha,
dnes žurnál tvůj, zaťaté zítra pěstě.
Jest vždy a všade. Osud sám je vodí
a v lidskou dráhu, jak mu libo, staví,
v něm člověk umírá a v něm se rodí.
Plného klidu nemáš ani chvilku,
stín nebezpečí vlá vždy kol tvé hlavy,
projdeš-li netknut – spáchal Osud mýlku.